El tejido, tkání

Introduce El mundo nació con el tejido. Al principio del mundo, no existía nada material. Los padres pensaban el mundo pero ninguno se atrevía a consolidarlo en materia. Abu Monsa una madre creadora, sabía que existía una niña muy rebelde, a veces furiosa que lograba herir cuando se le acercaban. Era una planta espinosa, era fuerte y reacia.

Svět se zrodil s tkaním. Na počátku světa neexistovalo nic hmotného. Rodiče vymysleli svět, ale nikdo se neodvážil upevnit jej v hmotě. Abu Monsa, matka tvořitelka, věděla, že existuje velmi vzpurná dívka, někdy zuřivá, která dokáže zranit, když se k ní přiblížíme. Byla to trnitá rostlina, byla silná a drsná.

Abu Monsa supo que ella custodiaba algo importante por dentro, al hablarle con voz dulce, supo que aquella niña llevaba los hilos que podían sostener el mundo material. Abu Monsa así conoció "Bi" la madre del fique, quien le enseñó su fortaleza, su resistencia espiritual y su capacidad de hacerse materia. Ahora Abu Monsa teniendo el principio de la materia pensaba qué hacer con ella.

Abu Monsa věděla, že uvnitř střeží něco důležitého. Když k ní mluvila sladkým hlasem, věděla, že ta dívka nese vlákna, která mohou udržovat hmotný svět. Abu Monsa se tak setkala s "Bi" matkou fique, která jí naučila její sílu, její duchovní odolnosti a její schopnosti stát se hmotou. Nyní Abu Monsa, mající princip hmoty, přemýšlela, co s ní dělat.

Una noche pensó y pensó, recordaba y visualizaba, y así entendió debía ser el mundo material, viniendo y volviendo, recordando y haciendo, pensando y tejiendo. Sabía que "Bi" la planta de fique era rebelde y tenía espinas, sabía que debía hilarla y moverla, sacando su esencia sin herirla y sin herirse, sacar lo mejor de ambos para andar por el mundo.

Jedné noci přemýšlela a přemýšlela, vzpomínala a vizualizovala, a tak pochopila, jak musí hmotný svět vypadat, přicházet a vracet se, vzpomínat a dělat, přemýšlet a tkát. Věděla, že "Bi", rostlina "fique", je vzpurná a má trny, věděla, že ji musí otáčet a hýbat s ní, aby vynesla její podstatu, aniž by jí ublížila a aniž by ublížila sama sobě, aby obě přinesly do světa to nejlepší ze sebe na tu cestu životem.

Así nació el mundo, así tejen desde entonces las mujeres Wiwa, haciendo el mundo en procura de no herir ni ser heridas, ni en su pensamiento ni en la materia. Nacen y crecen con ese principio de vida; tejer para vivir, pensar para no herir…

Tak se zrodil svět, takto od té doby tkají ženy Wiwa a Kogui, aby svět vytvořily ve snaze nezranit ani nebýt zraněné, ani ve svých myšlenkách, ani ve hmotě. Rodí se a rostou s tímto principem života; plést, abys žila, myslet, abys neublížila..un texto aquí...

Ruční práce žen kmene Kogi je velkou součástí tkaní rovnováhy na Matce Zemi.

Můj osobní zážitek při pobytu indiánů u nás v ČR

Tkaní, šití i háčkování má hluboké propojení žen s Alunou, s Matkou Zemí i se všemi bytostmi v nekonečném prostoru. Každodenní ruční prací si ženy čistí myšlenky a udržují svět v rovnováze. Setkání s indiány bylo úžasné propojení, které nejde popsat. Cítí se někde v blízkosti srdce. A tak i já cítila pohledy a úsměvy maličké indiánské ženy.

Jednoho dne přišla, sedla si vedle mě, a jen s úsměvem pozorovala mé šití tašky. Šila jsem tašku jejich tradičním způsobem (zajímala jsem se už dříve o tkaní a umění těchto žen). Po chvilce pozorování si vzala mé klubíčka a začala si motat bavlnky okolo prstu na noze až po rameno několikrát dokola, vyrobila si takovou osnovu. Její zručnost a rychlost mě udivovala. Bylo krásné jí jen sledovat. Nechápala jsem jakou rychlostí a stále s úsměvem tvoří krásný dvoubarevný pásek. Přehazovala bavlnky v takové lehkosti a někdy i bez dívání nahoru, dolů, přehodit, otočit utáhnout a stále dokola. Já jen pozorovala a měla úsměv na tváři a v srdci úžasný pocit, ale jen do chvíle, než se rozhodla dát mi to své tvoření do rukou. Jen mlčky mi pokynula, že teď to mám dělat já. Zkusila jsem to. Zjistila jsem, že pozorovat je jedna věc a umět tkát věc druhá.

No mé učení tady dále nebudu rozepisovat neboť by to bylo na dlouho. Jen napíši, že jsme se nasmály obě dvě docela hodně. Díky její trpělivosti beze slov a s úsměvem, můžu s Láskou v srdci děkovat za toto její učení. Teď už vím, že mě naučila jejich způsob tvoření tkaní ucha k tašce. K jejich tradičním mochilám (taška = mochila). Později se přece jen M naučila pár českých slov a s úsměvem mi říkala: "Lenka dlouho, dlouho mochila..." Tkaní, šití a ucho k tašce zdaleka není vše co mě svou Láskou naučila. Na pobyt indiánů v roce 2022 a 2023, kdy jsem byla na delší dobu součástí týmu nikdy nezapomenu. Je to navždy zapsáno v mém srdci.

S Láskou v srdci jsem šťastná a vděčná, že jsem si to dovolila a prožila.